MRS PS Brno 3, o.s.

Ohlédnutí zpátky

Žijeme přítomností a zajímá nás, samozřejmě, víc budoucnost než minulost. Někdy však není na škodu trochu se vrátit zpět a připomenout si, jak to vlastně tenkrát bylo, třeba před zavedením takzvaného krajského hospodaření v tehdejším Českém rybářském svazu.

Pamětníci vědí, že každý člen svazu mohl lovit ryby pouze na revíru, který byl svěřen místní organizaci, kde byl členem. Chtěl-li lovit ryby na jiném revíru, musel si opatřit takzvanou hostenku, buď krátkodobou, nebo roční, platnou však zase pouze pro jeden revír. Protože při tomto způsobu hospodaření byl na každý revír stanoven počet povolenek podle hektarové výměry revíru, záleželo na počtu členů té které organizace, zbylo-li ještě na hostenky. Takže se tehdy na řadu zájemců nemusela povolenka vůbec dostat.

Tato situace (kromě jiných důvodů) směřovala postupně k názoru, že bude výhodné spojit v rámci tehdejších krajů všechny MO v kraji ke společnému hospodaření na svěřených revírech. Zkušebním krokem k tomuto krajskému uspořádání bylo vytvoření „Sdružení Vysočina“ v roce 1973, do kterého byly sdruženy téměř všechny pstruhové revíry tehdejšího Jihomoravského kraje. Roční povolenka stála 300,- Kč a vystavoval ji tehdejší krajský hospodář pan Plašil v Tišnově za oblastní výbor ČRS na revír Fryšávka. K povolence byl vydán „Doplněk k místnímu rybářskému řádu Sdružení Vysočina“.

Kliknutím na fotku ji zobrazíte v původní velikosti.

Doplněk k místnímu rybářskému řádu Sdružení Vysočina - strana 1 Doplněk k místnímu rybářskému řádu Sdružení Vysočina - strana 2 Doplněk k místnímu rybářskému řádu Sdružení Vysočina - strana 3 Doplněk k místnímu rybářskému řádu Sdružení Vysočina - strana 4

Z popisu jednotlivých revírů vidíme začátky toho, jak bylo zapotřebí věnovat pozornost popisu toho revíru, kde právě lovíme, například pro různé počty povolených úlovků a jejich stanovených minimálních mír. Kromě běžných povinností lovícího obsahuje některá ustanovení, která už neznáme. Například nemožnost změnit během jednoho dne revír, nebo lovit pstruha duhového pouze od 16. dubna do 31. října. Nebo, což dnes působí kuriózně, zaplacení částky 100,- Kč pokuty rybářské stráži za méně závažný přestupek (například nezapsání data, zapomenutí některého z potřebných dokladů, zapsání data nebo revíru tužkou a podobně). Závažným přestupkem bylo například ponechání si více kusů lososovitých ryb, což následně řešila kárná komise.

Zkušenost za Sdružení Vysočina a ohlas členů na něj přesvědčila funkcionáře ČRS o tom, že je možné zavést krajské hospodaření pro pstruhové i mimopstruhové vody. Hned v následujícím roce 1974 se tak i stalo. Jen pro zajímavost uvádím, že mimopstruhová povolenka stála 170,- Kč a pstruhová povolenka stála 210,-Kč.

Tak byla vytvořena možnost lovit s jednou povolenkou v rámci kraje a poté vznikla i republiková povolenka, která umožňovala lovit ryby v rámci celého ČRS.

O tom, jak se tento způsob hospodaření ujal a jak postupně rostly řady jeho příznivců i odpůrců jste si jistě přečetli v rybářském tisku.

S použitím vzpomínek a dobových reálií pana Milana Zelinky upravil Jiří Hrazdil.